Cesta sadem

K věži se jde sadem, ne ulicí. Cesty jsou sypané, v zatáčkách mají dřevěné schody. Na jaře kvete třešeň a meruňka, v létě je pod stromy stín i v poledne. Lanovka jede bokem, po vlastní koleji, a sad ji slyší jako krátké zazvonění.

Bludiště a zrcadla

Kousek od věže je zrcadlové bludiště v pavilonu z výstavy. Uvnitř je dřevěná podlaha a skla, která vrací cestu. Venku je to jen jeden domek mezi stromy. Věž ho převyšuje tak, že z ochozu je pavilon střecha mezi korunami.

Lavičky pod věží jsou otočené do sadu, ne k městu. Město začíná až výš.

Když sad zavře stín

Večer věž zčerná dřív než nebe. Světla města se rozsvítí pod kopcem a sad zůstane tmavý. Cesta dolů se tehdy hledá podle zábradlí lanovky, ne podle věže, která je najednou jen silueta.