Střechy, pak řeka

Z ochozu je Praha nízká. Červené tašky jdou až k vodě a mosty jsou tenké čáry. Hrad je vlevo, Vyšehrad vpravo, oba na svých skalách. Mezi nimi řeka udělá jeden oblouk a zmizí za komíny.

Kdy je vidět dál

Po dešti je vzduch čistší a je vidět až na okraj města. V létě odpoledne se nad řekou drží opar a věže Hradu změknou. Zábradlí ochozu je v tu hodinu teplé.

Dole pod věží lidé na cestě vypadají jako tečky mezi stromy. Jejich hlasy sem nedolehnou, jen občas zvonek lanovky.

Co na ochozu není

Není tu střecha nad celým kruhem. Vítr chodí skrz. Kdo chce zůstat déle, stojí u strany po větru a dívá se na řeku, ne na schodiště, kterým přišel.